Někdy se uvádí, že saluki je kulturní plemeno odvozené či přímo vzniklé z TAZYHO. TAZY je přírodní plemeno, zejména dříve ve své původní domovině v Asii hojné, jehož areál rozšíření sahá od Turecka po východní Turkestán, a zahrnuje Mongolsko a jižní Sibiř.
Tvrzení, že je přímým předkem saluki, není nesprávné, je jen velmi zjednodušené. V rozlehlé oblasti svého rozšíření vytváří TAZY množství lokálních forem a variet. Některé z nich jsou předky určitých kulturních plemen chrtů orientálního původu, kromě saluki můžeme pokládat za formu přímo odvozenou z tazyho i afghánského chrta.
Saluki je ovšem blízce spřízněna i s arabským chrtem - SLOUGHI. Byť jde nesporně o dvě zcela svébytná plemena, podoba sloughi a krátkosrsté saluki je mimořádná, takže laik většinou vůbec nepozná, které plemeno má vlastně před sebou.
Pojmenování běžně pro perského chrta používané - SALUKI - není nejšťastnější, protože vlastně znamená totéž, co slovo sloughi. Obě slova napsaná arabským písmem vypadají úplně stejně a mají také týž význam, pouze se v různých oblastech různě vyslovují. Význam obou názvů je nejen shodný, ale i velmi obecný: znamená "psa, který loví zrekem", tedy především za pomoci zraku, což je v mnoha jazycích výraz pro chrta.
CELKOVÝ VZHLED:
působí dojmem dokonalé vyváženosti, velké rychlosti a vytrvalosti, jež se spojují se silou a aktivitou. Výraz je důstojný a přátelský, věrný, zahleděný do dálky.
CHARAKTERISTIKA:
ušlechtilý, s jedinešně utrářenými tlapami, což je nezbytně nutné k lovu v přírodních podmínkách.
POVAHA:
vůči cizím lidem je rezervovaný, není ale nervózní nebo útočný. Sebevědomý, inteligentní, samostatný.
HLAVA A LEBKA:
hlava je dlouhá a úzká, mozkovna mezi ušima přiměřeně široká, nikoli však klenutá. Stop není výrazný. Celkově je hlava ušlechtilá. Nos je černý nebo játrově hnědý.
OČI:
jsou tmavé až barvy lískového oříšku, svítivé, velké, oválného tvaru, nevystupující
UŠI:
dlouhé, pohyblivé, nikoli příliš nízko nasazené, těsně přiléhající k hlavě, zavěšené, kryté dlouhou, hedvábnou srstí. Je-li ucho nataženo směrem dopředu, dosahuje jeho chrupavčitá část k ústnímu koutku. Požadavku standardu je učiněno zadost, pokud je aspoň horní polovina ucha porostlá hedvábnou srstí. Delší srst je nicméně žádoucí.
ZUBY:
silné zuby, silné čelisti, skus nůžkový, pravidelný a úplný, což znamená, že horní řezáky svými okraji těsně překrývají řezáky spodní, přičemž zuby jsou v čelistech zsasazeny kolmo.
KRK:
dlouhý, pružný, dobře osvalený.
HRUDNÍ KONČETINY:
lopatky šikmo uložené, správně směřující vzad svými vrcholy, dobře osvalené, nikdy ale hrubě. Hrudník je hluboký, přiměřeně úzký, při pohledu zepředu nemá v žádném případě tvar obráceného písmene V. Hrudní končetiny jsou rovné, od loktů po zápěstí dlouhé. Zápěstí jsou krátká, lehce skloněná (zaúhlená). Kosti nejsou oblé. Pažní kosti jsou uložené tak, že směřují svými horními konci lehce vzad a nahoru.
TRUP:
hřbet je přiměřeně široký, bederní partie je osvalením poněkud vyklenutá, hřbet není vychýlen ani na jednu ani na druhou stranu. Hrudní koš je dlouhý, dalko vzad zasahující, ani sudovitý, ani ze stran příliš oploštělý. Břicho je správně vytažené. Žádoucí je dostatečná délka bederní partie.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
kyčelní hrboly vystupují a jsou daleko od sebe. Kolena přiměřeně zaúhlená, dobře utvářená stejna a bérce. Hlezna nízko u podkladu.
TLAPKY:
silné, pružné, přiměřeně dlouhé, prsty dlouhé, pěkně klenuté, spojené jen nevelikými kožními zdvojeninami. Na všech čtyřech tlapkách jsou vždy dva střední prsty delší, než krajní. Nežádoucí je kočičí tlapka a tlapka neuzavřená, mezi prsty neosrstěná. Tlapky hrudních končetin mohou být velmi lehce vytočené.
OCAS:
křížová kost je dlouhá a lehce skoněná, ocas nízko nasazený. Je přirozeně nesen mírně zakřivený do oblouku. Na spodní straně je dobře osrstěn, nikdy ale není osrstěn příliš. Dospělí jedinci nenesou ocas nikdy nad linií hřbetu. Špička ocesu dosahuje k hleznu.
POHYB:
je to pes lehkonohý, vysoko zvedá končetiny, je neúnavný. Pohyb končetin je vydatný. Při dlouhém, nevysokém běhu se celé tělo nadzvená nad podklad, ale rozdně nenadskakuje. Nestepuje, ani nedusá.
OSRSTĚNÍ:
krátké a hladké, hedvábné na omak, na končetinách, zezadu na stehnech a nártech, jsou dlouze osrstěné okrsky. Štěňata mohou mít trochu vlnovitého delšího osrstění na stehnech a na lopatkách. Delší osrstění na hrdle se může objevit, ale není žádoucí. Krátkosrstá varieta plemene odpovídá výše uvedenému, nemá ale nikde delší nebo dlouhou srst.
ZBARVENÍ:
bílé, krémové, červené (jelení červeň), zlatočervené, tzv. grizzle, stříbrné grizzle, červené grizzle, bílo-černo-červené(trikolorní), černo-tříslové, jakož i kombinace těchto barev, jako např. červenés černě zbarvenou černou srstí, srnčí červené s černou dlouhou srstí. Nežádoucí je zbarvení žíhané.
VELIKOST:
kohoutková výška psůje 58,5 - 71 cm, feny jsou poněkud menší
VADY:
laždá odchylka od výše uvedených požadavků má být pokládána za vadu, přičemž její hodnocení musí přesně odpovídat stupni jejího vyjádření
POZNÁMKA:
psi musjí mít dvě normálně vyvinutá a v šourku sestouplá varlata.
Zdroj:
I. Stuchlý - M. Císařovský: CHRTI
Tvrzení, že je přímým předkem saluki, není nesprávné, je jen velmi zjednodušené. V rozlehlé oblasti svého rozšíření vytváří TAZY množství lokálních forem a variet. Některé z nich jsou předky určitých kulturních plemen chrtů orientálního původu, kromě saluki můžeme pokládat za formu přímo odvozenou z tazyho i afghánského chrta.
Saluki je ovšem blízce spřízněna i s arabským chrtem - SLOUGHI. Byť jde nesporně o dvě zcela svébytná plemena, podoba sloughi a krátkosrsté saluki je mimořádná, takže laik většinou vůbec nepozná, které plemeno má vlastně před sebou.
Pojmenování běžně pro perského chrta používané - SALUKI - není nejšťastnější, protože vlastně znamená totéž, co slovo sloughi. Obě slova napsaná arabským písmem vypadají úplně stejně a mají také týž význam, pouze se v různých oblastech různě vyslovují. Význam obou názvů je nejen shodný, ale i velmi obecný: znamená "psa, který loví zrekem", tedy především za pomoci zraku, což je v mnoha jazycích výraz pro chrta.
CELKOVÝ VZHLED:
působí dojmem dokonalé vyváženosti, velké rychlosti a vytrvalosti, jež se spojují se silou a aktivitou. Výraz je důstojný a přátelský, věrný, zahleděný do dálky.
CHARAKTERISTIKA:
ušlechtilý, s jedinešně utrářenými tlapami, což je nezbytně nutné k lovu v přírodních podmínkách.
POVAHA:
vůči cizím lidem je rezervovaný, není ale nervózní nebo útočný. Sebevědomý, inteligentní, samostatný.
HLAVA A LEBKA:
hlava je dlouhá a úzká, mozkovna mezi ušima přiměřeně široká, nikoli však klenutá. Stop není výrazný. Celkově je hlava ušlechtilá. Nos je černý nebo játrově hnědý.
OČI:
jsou tmavé až barvy lískového oříšku, svítivé, velké, oválného tvaru, nevystupující
UŠI:
dlouhé, pohyblivé, nikoli příliš nízko nasazené, těsně přiléhající k hlavě, zavěšené, kryté dlouhou, hedvábnou srstí. Je-li ucho nataženo směrem dopředu, dosahuje jeho chrupavčitá část k ústnímu koutku. Požadavku standardu je učiněno zadost, pokud je aspoň horní polovina ucha porostlá hedvábnou srstí. Delší srst je nicméně žádoucí.
ZUBY:
silné zuby, silné čelisti, skus nůžkový, pravidelný a úplný, což znamená, že horní řezáky svými okraji těsně překrývají řezáky spodní, přičemž zuby jsou v čelistech zsasazeny kolmo.
KRK:
dlouhý, pružný, dobře osvalený.
HRUDNÍ KONČETINY:
lopatky šikmo uložené, správně směřující vzad svými vrcholy, dobře osvalené, nikdy ale hrubě. Hrudník je hluboký, přiměřeně úzký, při pohledu zepředu nemá v žádném případě tvar obráceného písmene V. Hrudní končetiny jsou rovné, od loktů po zápěstí dlouhé. Zápěstí jsou krátká, lehce skloněná (zaúhlená). Kosti nejsou oblé. Pažní kosti jsou uložené tak, že směřují svými horními konci lehce vzad a nahoru.
TRUP:
hřbet je přiměřeně široký, bederní partie je osvalením poněkud vyklenutá, hřbet není vychýlen ani na jednu ani na druhou stranu. Hrudní koš je dlouhý, dalko vzad zasahující, ani sudovitý, ani ze stran příliš oploštělý. Břicho je správně vytažené. Žádoucí je dostatečná délka bederní partie.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
kyčelní hrboly vystupují a jsou daleko od sebe. Kolena přiměřeně zaúhlená, dobře utvářená stejna a bérce. Hlezna nízko u podkladu.
TLAPKY:
silné, pružné, přiměřeně dlouhé, prsty dlouhé, pěkně klenuté, spojené jen nevelikými kožními zdvojeninami. Na všech čtyřech tlapkách jsou vždy dva střední prsty delší, než krajní. Nežádoucí je kočičí tlapka a tlapka neuzavřená, mezi prsty neosrstěná. Tlapky hrudních končetin mohou být velmi lehce vytočené.
OCAS:
křížová kost je dlouhá a lehce skoněná, ocas nízko nasazený. Je přirozeně nesen mírně zakřivený do oblouku. Na spodní straně je dobře osrstěn, nikdy ale není osrstěn příliš. Dospělí jedinci nenesou ocas nikdy nad linií hřbetu. Špička ocesu dosahuje k hleznu.
POHYB:
je to pes lehkonohý, vysoko zvedá končetiny, je neúnavný. Pohyb končetin je vydatný. Při dlouhém, nevysokém běhu se celé tělo nadzvená nad podklad, ale rozdně nenadskakuje. Nestepuje, ani nedusá.
OSRSTĚNÍ:
krátké a hladké, hedvábné na omak, na končetinách, zezadu na stehnech a nártech, jsou dlouze osrstěné okrsky. Štěňata mohou mít trochu vlnovitého delšího osrstění na stehnech a na lopatkách. Delší osrstění na hrdle se může objevit, ale není žádoucí. Krátkosrstá varieta plemene odpovídá výše uvedenému, nemá ale nikde delší nebo dlouhou srst.
ZBARVENÍ:
bílé, krémové, červené (jelení červeň), zlatočervené, tzv. grizzle, stříbrné grizzle, červené grizzle, bílo-černo-červené(trikolorní), černo-tříslové, jakož i kombinace těchto barev, jako např. červenés černě zbarvenou černou srstí, srnčí červené s černou dlouhou srstí. Nežádoucí je zbarvení žíhané.
VELIKOST:
kohoutková výška psůje 58,5 - 71 cm, feny jsou poněkud menší
VADY:
laždá odchylka od výše uvedených požadavků má být pokládána za vadu, přičemž její hodnocení musí přesně odpovídat stupni jejího vyjádření
POZNÁMKA:
psi musjí mít dvě normálně vyvinutá a v šourku sestouplá varlata.
Zdroj:
I. Stuchlý - M. Císařovský: CHRTI
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
