JAK NÁM ŠTĚNĚ ROSTE
ANEB
PRVNÍ ROK SE ŠTĚNĚTEM
Dlouhou dobu přemýšlím, co napsat o prvním roce, který jsme prožili s naším přírůstkem. Příchod psa do rodiny obrátí celý svět úplně vzhůru nohama. Asi jako děti – můžete číst knihy, můžete se ptát kamarádek, ale zkušenost je zcela nepředatelná a nikdy nebude stejná.
I já – vybavená odbornou literaturou převážně zahraniční provenience, neb o salukách speciálně u nás – pokud vím – dosud žádná kniha nevyšla, chytřejší o nějaké ty rady již zkušených „pejskařů“ a dokonce i několika více či méně ochotných a sdílných salukářů, očekávala jsem, co z toho teda nakonec bude. Nebudu se již vracet k popisům našich zcela prvních dní, protože zajímavé to začalo být až daleko, daleko později.
Mnohokrát jsem si vzpomněla na Karla Čapka a jeho nepřekonatelnou Dášeňku, Proto jsem si ji i teď vzala k ruce a vyhledala pasáž, která se mi často vkrádala do mysli, když jsem se každý den vracela domů jako první z práce, abych se sevřeným hrdlem viděla, co Aziz zase provedl.
Karel
Čapek: Dášeňka
„………. Ale abychom to
brali pěkně po pořádku, tedy
- hlavní, co má Dášeňka na práci, je
běhat…………(tuto pasáž přeskakuji, běhá
každý pes a obvykle to zas takové škody nezpůsobí, i když náš trávník by
mohl vyprávět, ale obávám se, že ten už neřekne nikdy nic: protože žádný
nezůstal. To co bylo kdysi trávníkem, je dnes pokryto sněhem, který
milosrdně maskuje vzniklý tankodrom
bez jakékoli zeleně – jsem zvědavá, jestli aspoň ty tolik nechtěné
pampelišky přece jen přetrvají)…….
- hryzat,
to je také to hlavní, co má Dášeňka na práci. Rozkouše jednoduše všechno,
nač přijde, zejména proutěný nábytek, smetáky, koberce, anténu, střevíce,
štětku na holení, fotografické potřeby, škatulky sirek, provázky, květiny,
mýdlo, šaty a zejména knoflíky; nemá-li nic z toho po ruce,
kouše svou vlastní nohu nebo ocásek tak důkladně, že propukne
v nářek. Má nesmírnou vytrvalost v hryzání; sežrala roh koberce
a lem běhounu;
račte uznat, že to je na takové zvíře slušný výkon. Za krátkou dobu svého
působení se zdarem rozžvýkala:
1
soupravu proutěného nábytku Kč
360,-
1
povlak na pohovce Kč
536,-
1
koberec starý Kč
700,-
1
běhoun zánovní Kč
940,-
1
hadici zahradní Kč
136,-
1
kartáč Kč 16,-
1
pár sandálů Kč 19,-
1
pár střevíců domácích Kč 29,-
různé Kč
263,-
ÚHRNEM Kč 2.999,-
(račte
si laskavě přepočítat)
Z toho
plyne, že takové čistokrevné štěně hrubosrstého foxteriéra má pro bratra cenu
2.999 Kč. Rád bych věděl, nač podle toho příjde čistokrevné štěně řekněme lva
berberského.
Někdy
se udělalo v domě takové zvláštní ticho, Dášeňka byla někde v koutě
tichá jako pěna;
chválabohu, oddychl si člověk,to psisko mizerné tam nejspíš usnulo, dá aspoň na
chvíli pokoj. Za nějaký čásek je to ticho už drobet podezřelé; člověku to nedá a jde se podívat, co
že je ta Dášeňka tak dlouho klidná. Dášeňka se vítězně zvedá a vrtí ocáskem: pod
ní jsou cucky a třísky něčeho, na čem se už nedá poznat, co to vlastně bylo.
Myslím, že to byl kartáč……….“
Promiňte mi tuto malou literární vsuvku, ale když tohle mi prostě mluví z duše. Trochu se s Karlem Čapkem rozcházíme v cenách a taky potřeby na holení u nás zůstaly ušetřeny, asi že k elektrickému holicímu strojku se u nás nedá tak jednoduše dostat.
Když to ale vezmu popořadě, za první měsíce se náš doposud vcelku útulný a udržovaný domov začal z estetického hlediska připodobňovat beduínskému stanu. Mrzí mně, že jsem si ty škody nevyfotila, ale člověk na tohle zrovna nervy nemá, když uklízí, aby to manžel neviděl v celé té beznaději.
Za oběť padl koberec. Aziz začal na okraji vyhlodávat díru, pak další, vytahoval nitě, no – byla to zajímavá exkurze do nitra výroby koberců a jeho jednotlivých součástí, ale směšné mi to připadá až dnes, když jsme koupili koberec nový.
Dále svými drápy zničil sedací soupravu, ale za to nemohl, to je jisté. Ty vykousané díry po okrajích, to už je ovšem zase zcela jiný příběh.
Za oběť padla také bezdrátová žehlička, které sežral drát. To jsem mu nevyčítala, chvíli jsem si bláhově myslela, že už od nynějška nebudu muset žehlit, protože nemám čím, bohužel objevila se u nás doma další. A tenhle drát mu evidentně nechutná. Ta předtím byla Philips, tahle druhá je prachobyčejná ETA, tím to asi bude. Přece jen, je to pes, co má vkus, úroveň a styl a tak neomylně pozná věci drahé od těch levných, věci cenné od těch bezcenných a věci nutné od těch zcela k ničemu. Vždycky bohužel zmasakruje tu první variantu.
Dále bezdrátový vysavač, kterému rozhryzal a sežral dokonce dva různé dráty. Ten mě vážně mrzí, vysával totiž místo mě. Snad ještě půjde opravit. Pořád přemýšlím, kde ty bezdrátové věci berou své jméno. To je snad nějaká slovní hříčka nebo oxymóron? Něco jako „poctivý politik“……..
Takže dál to byly tři nabíječky na telefon.
Ohryzané rohy
našeho stolku v obýváku. Ten tady bude patrně ještě dlouho jako němý
svědek Azizova řádění, protože žádný jiný stolek zatím nesplňuje mé ideální
představy.Na druhou stranu, ten můžu tím pádem vyfotit případně návštěvám na něj položím vynikající brazilskou kávu. Jen si to k nám příjďte vychutnat :-)!!!
Dost výčtů škod, dostala bych se pomalu do deprese - a to u mě spolehlivě funguje hormon štěstí, podobně jako když ženy po porodu hned druhý den s úsměvem říkají, že chtějí co nejdříve další dítě :-)
Na druhou stranu s pejskem se náš život neobyčejně obohatil. Pravda – Aziz naštěstí nevyžaduje několikahodinové procházky za každého počasí, ale i tak nás donutil k pravidelnému pohybu. Všude, kam jen to jde, jej bereme s sebou. Je to trochu komplikovanější, sehnat v Rakousku hotel, kde nás ubytují společně i se známými a jejich psem, ale obvykle se to vždycky nakonec podaří.
Díkybohu - Aziz také zcela přijal za svůj biorytmus naší rodiny. To znamená, že v týdnu je nesmírně těžké probudit jej v sedm a nutit jej jít se vyvenčit do tmy a mrazu. O víkendu si nadšeně užívá válení se v posteli do devíti i déle. Jsem milovník Cimrmanů a tak se mi opět dere na mysl citát: "To je pošťák - toho vy nemůžete znát!". Ano - tohle je informace pro všechny, kteří bojují s představou psa, který je v zimě - v létě, v horku i mrazu nutí jít ven v půl páté ráno!!! I mně tím strašil manžel - a dlouho to na nás s dětmi dělalo dojem, dnes bojujeme s tím, že je třeba v sobotu vyjet někam časně ráno a psovi se nechce z postele a tváří se, že v průběhu noci umřel.
Pejska jsme zkrátka přijali jak právoplatného člena naší rodiny: slaví s námi Halloween, oslavili jsme jeho narozeniny, jezdí s námi na výlety........ kolikrát si říkám, když na něj tak koukám, že bych se v příštím životě chtěla narodit jako svůj pes, ale takhle prý duše nefungují :-)
Pokud jste četli před rokem můj článek „Jak jsme si přivezli štěně“, možná si vzpomenete na naše rozhodnutí, nepustit si psa do postele. Asi po třech týdnech nás to pustilo. Tak nějak se tam nenápadně vkradl a dnes, když si náhodou ustele někde jinde, potupně ho dokonce do postele lákáme, protože nám tam chybí. Na gauč si ho naučil manžel: při sledování nočních sportovních pořadů mu začalo být smutno a Aziz byl kdykoli připraven opřít si o někoho z nás hlavu.
Před nějakou dobou jsem na „salučích“ stránkách četla bouřlivou diskusi na téma, zda saluku cvičit či nikoli. Musím říct, že v říjnu 2008 jsem začala s Azizem navštěvovat lekce výcviku clicker-metodou. Nevím, kolik toho kdo z Vás o téhle metodě ví, je to u nás novinka, ale díky bohu máme tady nedaleko první a patrně i jedinou v zahraničí certifikovou clicker-lektorku. Metoda spočívá pouze v pozitivní motivaci psa, je naprosto třeba zapomenout na běžně doporučované metody, například jak naučit štěně povelu „Sedni!“ (to znamená zatlačím psovi na zadek a krk mu vodítkem vytáhnu nahoru, jako na běžném cvičáku), a musím říct, že to dá docela dost práce – hlavně nám, lidem, přepnout a připustit, že u výcviku se má pes především bavit a má chtít udělat nám provedeným příkazem radost a nikoli cvičit ze strachu, aby nebyl za neprovedený příkaz potrestán. Všechny povely se Aziz naučil velmi rychle, hodiny ho nesmírně baví, jen trochu bojujeme s tím, že saluka není ohař, vlčák, ridgeback nebo oříšek, který za kousek pamlsku čeká na povel od páníčka, že má zatančit na špičce ocásku valčík. Aziz je v jídle velmi vybíravý, mám pocit, že psycholog by u něj diagnostikoval mentální anorexii (mimochodem, která se v autě mění v bulimii), takže motivace pamlsky na něj jaksi platí jen velmi krátce, a potom prostě buď cvičit chce, nebo ne. Ale já si nekoupila služebního psa a nevyžaduji po něm, aby po příkazu „Zůstaň!“ ležel dvě hodiny bez hnutí. Cvičit chodíme prostě proto, že jeho to baví a dostane se do kontaktu se psy nejrůznějších ras a velikostí, se kterými si může pohrát a naučí se tak vycházet s ostatními pejsky. Na prvních lekcích Aziz působil pro majitele ostatních - běžných - plemen jako absolutní zjevení. Docela vyjukaně taky koukali na to, jak si to nohaté a rychlé štěně zvláštně s jejich miláčky hraje. Ale dnes si myslím, že naše přítomnost je přínosná i pro ně a všichni psi se tak naučí hrát si navzájem bez ohledu na svou vlastní "rasovou" příslušnost.
Pro dnešek své vyprávění ukončím – je toho ještě hodně, co se dá o našem prvním roce se salukou napsat, ale nechám si to zase na příště :-)
Náhledy fotografií ze složky Zima 2009
Komentáře
Přehled komentářů
Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!
Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.
www.saluki.estranky.cz
(Simona a Ezra, 14. 5. 2009 14:23)Krásně napsáno.I přes velké škody je z Vašeho článku cítit spousta lásky.Nevím jestli Vás uklidním ale odchovala jsem už tři salučky a vždy se z nich stala zlatíčka po druhém roku života.Tak vydržet-stojí to za to!Simona a Ezra Bostan-I-Elbekh
www.saluki-chrt.estranky.cz
(markéta, 13. 5. 2009 0:37)Krásně napsané.Taky bych se pod tento článek mohla podepsat.Jsme na tom úplně stejně.Naše salučí slečna ,,Urina´´ by mohla taky poslat fotky svého díla.A fotky zahrady před a po ......Ale pepší se to.Zdravim
www.saluki-chrt.estranky.cz
(markéta, 13. 5. 2009 0:36)Krásně napsané.Taky bych se pod tento článek mohla podepsat.Jsme na tom úplně stejně.Naše salučí slečna ,,Urina´´ by mohla taky poslat fotky svého díla.A fotky zahrady před a po ......Ale pepší se to.Zdravim
Pozdrav z Luhačovic!!!
(Andrea a vipeti, 12. 4. 2009 11:24)Moc se nám líbí Vaše články a pejsek! Přejeme hodně úspěchů a štěstí a těšíme se na další pokračování Vašich společných příběhů!!!
XEvil will crash worldwide internet
(LatonyaVof, 26. 3. 2018 0:24)